Proč nestačí dělat jen to, co nás baví – ikigai v každodenní praxi

„Dělej, co tě baví, a nebudeš muset pracovat.“Zní to krásně. Ale co když tě baví víc věcí? Nebo tě něco baví, ale nikdo za to nechce platit? A co když tě po čase přestane bavit i to, co tě kdysi naplňovalo?

Tahle rada je spíš matoucí než užitečná. Právě tady vstupuje do hry ikigai – japonský koncept, který nabízí hlubší a praktičtější kompas pro smysluplný život.

Co je ikigai a proč jde dál než „dělej, co tě baví“

Ikigai se dá přeložit jako „důvod k žití“ nebo „to, proč ráno vstáváme z postele“. Vychází ze čtyř propojených oblastí:

1. Co miluješ – vášeň, co tě baví

2. V čem jsi dobrý – schopnosti, dary, dovednosti

3. Co svět potřebuje – smysl, přínos pro druhé

4. Za co můžeš být zaplacena – udržitelnost, realita

Když děláš jen to, co tě baví, často zůstáváš jen v jednom kruhu. Ale skutečné ikigai se nachází ve středu, kde se všechny čtyři oblasti protínají.

Když vášeň nestačí: příklady z praxe

Příklad 1: Nadšená malířka bez energie

Linda byla od dětství vášnivou malířkou. Po letech v kanceláři se rozhodla dát výpověď a začít „žít svůj sen“ – malovat každý den. Prvních pár týdnů byla v euforii. Pak ale začaly přicházet pochybnosti.Nikdo si její obrazy nekupoval, začala mít finanční stres, chyběla jí zpětná vazba i kontakt s lidmi. Malování se změnilo v úkol. „Myslela jsem, že budu šťastná, když budu dělat jen to, co miluju,“ říkala. „Ale něco tomu chybělo.“

Po konzultaci s koučkou zjistila, že její vášeň pro malbu se může spojit s darem učit a přirozeným zájmem o komunitní aktivity. Začala vést výtvarné dílny pro děti i seniory a její práce začala dávat větší smysl – pro ni i pro ostatní. „Když vidím, co to dětem přináší, cítím se užitečná. A zároveň pořád maluju,“ říká dnes.

Příklad 2: Kouč, kterého nikdo nepotřeboval

Petr si udělal kurz koučinku, protože miloval rozvoj osobnosti. Začal nabízet sezení, ale nikdo nechodil. Na sítích sdílel motivační citáty, ale neměl klienty. „Bavilo mě to, ale měl jsem pocit, že to nikoho nezajímá,“ přiznává. Až když se zamyslel, co konkrétní lidé v jeho okolí potřebují, začal se mu dařit zlom. Zjistil, že jeho kolegové ve sportovním oddílu často řeší psychickou přípravu na závody – téma, kterému se kdysi věnoval jako sportovec.Začal tedy nabízet koučink zaměřený na mentální odolnost u mladých sportovců. Sjednotil svou vášeň, odbornost, přínos i finanční udržitelnost. Dnes má plné diáře a práce ho opravdu naplňuje.

Proč je důležité myslet i na ostatní (a peníze)

Vášeň je krásná věc – ale pokud se nepropojí s realitou, snadno vyhoří. Potřebujeme cítit, že naše činnost někomu slouží, že má smysl, že se v ní rozvíjíme – a že si můžeme dovolit zaplatit nájem.

Ikigai není o tom, abys měla dokonalý život. Ale když sladíš své dary, radost, užitek pro ostatní a udržitelnost, vzniká něco silnějšího než jen krátkodobé nadšení.

Jak říkají García a Miralles ve své knize Ikigai: The Japanese Secret to a Long and Happy Life, dlouhověcí a šťastní lidé v japonské oblasti Okinawa nežijí proto, že by si plnili sny ve velkém stylu. Žijí smysluplně. Dělají věci, které milují, a zároveň jsou potřební.

Každodenní ikigai: malé kroky, velký dopad

Možná nemáš možnost změnit celý život ze dne na den. Ale můžeš začít klást jiné otázky. Třeba:

• Co dělám ráda?

• V čem mám přirozený talent?

• Komu tím mohu pomoci?

• Jak z toho mohu udělat udržitelnou součást svého života?

Ikigai nemusí být hned nový byznys. Může to být rozhodnutí věnovat část svého času něčemu smysluplnému. Začít pomalu. Postupně. A uvědomit si, že vášeň je jen začátek – ale smysl a přínos pro druhé jsou to, co ji udržuje naživu.